Balzamování mumií, jako tranzitní prostředek z reálného světa do nadpozemského, představuje jeden z vrcholů staroegyptského uměleckého řemesla. Znamenalo nejen konec fyzické existence těla a pokračování života ve spirituálním duchu, ale i fyzickou přeměnu. Zbožštělí králové chtěli přelstít smrt, a zajistit si tak nesmrtelnost. Mumie je termín, kterým dnes označujeme přirozeně či uměle uchované tělo. Tradičně však bylo v prvé řadě užíváno k popisu zachovalých tělesných schránek starověkého Egypta. V procesu mumifikace hrála významnou roli dehydratace tělesných tkání, kdykoli se mělo zabránit jejich rozkladu a hnilobě.