Věřit v zázraky je prý bláznovství. Já to ale zkusila a vyšlo to. Proto teď nic nevzdávám. A i kdyby se už další zázrak nekonal, jsem i tak vděčná osudu.
Zastavili jsme u divadla na parkovišti. Mirek mi pomáhá vystoupit z auta. Jsem celá roztřesená a nervózní. A jsem ještě hrozně slabá, ale tuto premiéru jsem si nechtěla nechat ujít. Za žádnou cenu ne. Znám v tomto divadle každý kout, pracovala jsem tu mnoho let jako garderobiérka a mám tu i hodně přátel.
Tedy přátel, spíš je dobré říct známých. Někteří z nich se nezachovali právě nejlépe. Ale dnes uvidí, že jejich zlé pomluvy a katastrofické vize se nakonec nevyplnily. Při té myšlence jsem se rázem napřímila a vykročila pevným krokem s Mirkem ke vchodu. Představení může konečně začít…