Odmala jsem bývala tak trochu „jiná“. Ve školce ani na základce jsem moc kamarádů neměla, ale mně to nevadilo. Měla jsem svůj vlastní svět.
Je jasné, že tím, že jsem nezapadala do kolektivu, jsem vždy byla snadným terčem posměchu, pošťuchování a pomluv. Žila jsem svůj život a o druhé se nestarala.