Nikdy nevíš, co v sobě může takové monstrum ukrývat. Své soudy proto vol velmi opatrně! Dokud netvora důkladně nepoznáš, nikdy ho nesuď podle toho, co se o něm kde vypráví. Možná tě překvapí, jak citlivý může být…
Text: Petra Schoulová
Naši cestovatelé Fantazií cítí první větší únavu. Oba by si rádi v hlavách srovnali, co všechno až doposud zažili. Jenže něco je stále pohání dál a dál. Právě teď je to zrovna srdce drásající vzlykot, který se line odněkud za kopcem.
Bědování nezná konce
„Tak pojď, asi tam někoho berou na nože!“ necitlivě rýpne Filip Lucku pod žebra, aby vstala a vydala se dál. Lucka se chce nejdřív urazit, ale pak ji zvědavost přemůže a vyrazí za svým kamarádem. Čím víc nechávají kopec za zády, tím víc je vzlykot šílenější. Je jasné, že brzy budou u cíle. Už rozeznávají i slova: „Achich, jo, ach jóóó, to se muselo stát mně….“