Na tváři Alfreda Jodla nebyl až do poslední chvíle vidět sebemenší náznak strachu. „Co jsem dělal a dělat musel, to si s čistým svědomím zodpovím před Bohem, před historií a svým národem,“ tvrdil náčelník německého operačního štábu zarytě. V říjnu 1946 se mu kolem krku stáhla oprátka.

Zrůdnosti, pod které se během druhé světové války podepsalo nacistické Německo, se staly symbolem barbarství a absolutního zla. Po porážce třetí říše v květnu 1945 tak začal svět volat po spravedlnosti. „Lidé si přáli, aby zločinci, kteří zodpovídali za zvěrstva, které moderní dějiny nepoznaly, stanuli před soudem. Prakticky každá exilová vláda působící v Londýně, včetně té československé, shromažďovala už v letech války informace o konkrétních osobách, které se podílely na zločinech vůči obyvatelstvu,“ podotýká Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu. S nacistickými pohlaváry, kteří po válce