Pohled z výšky je ten nejkrásnější, a ten pocit, když jsem se dostala na vrchol skály, ten byl nepopsatelně krásný. Boris mě celou dobu povzbuzoval a já mu byla za jeho vedení a podporu opravdu vděčná. Když jsem pak slanila dolů na pevnou zem, spontánně jsme se objali. Nejprve jsem se trošku zalekla, jestli to ode mě nebyla přílišná troufalost, ale jeho pevný stisk mě ujistil, že to cítí stejně. Když jsme se pak od sebe vzdálili jen natolik, abychom si viděli do očí, přišel ten moment, o kterém básnici skládají krásné verše. Oba jsme věděli, že už nejde se nepolíbit. Naklonili jsme se k sobě a naše rty se poprvé setkaly ve vášnivě sladkém splynutí.
Marta, 31 let, Praha