Ve vysoké trávě leží mrtvé tělo. „Jak dlouho tu leží?“ ptají se kriminalisté. „Dva měsíce?“ tipne si jeden při pohledu na jeho stav. „Při tomto počasí? Maximálně týden,“ nesouhlasí patolog.
Narodíme se, přijdou první krůčky, první zuby, první krupicová kaše a tak dále… až nakonec začne sil i zubů opět ubývat a po letech bifteků a steaků zase dojde na krupicovou kaši. Přijdou nemoci, poslední pomazání, smrt. To všechno známe, alespoň z doslechu, a víme, co čekat. EPOCHA se podívá na to, co následuje. Od posledního výdechu ve vysoké trávě až po vybělenou kostru.
Mrtví mají jednotný čas
Tempo změn a procesů, ke kterým dochází při rozkladu (dekompozici) lidského těla, záleží na mnoha faktorech. Na tom kde leží, na roční době a teplotě okolí, zda je oblečené nebo nahé. V jaké je kondici, jaká je jeho váha. Proměnných je příliš mnoho, aby se dalo přesně říci, kdy který proces nastává a jak…