Jsme léta, tedy co si pamatuji, taková fotografická rodina. Tahle záliba se táhne daleko od předků. Také proto máme dost alb ke vzpomínkám. Jenomže nejsou úplná. Někdo chybí.
Fotilo se u nás pokaždé při oslavách narozenin, na výletech, dokonce i na pohřbech. Nikomu to nepřipadalo nepatřičné. Loučíte se s nebožtíkem a jako vzpomínku si pořídíte fotky.
A proč ne, takhle se mají dělat kroniky. Zachytíte všechno podstatné. A pro dokreslení ještě přidáte obyčejné momentky z obyčejných chvil. Nespoléhejte na paměť, některé vzpomínky se zasunou moc hluboko a jenom připomínka fotografií vám je znovu oživí.
Záhadná postava v krabici
Těch šanonů s fotografiemi máme dvacet čtyři. A já jsem si jistá, že ne všechny důležité snímky v nich skončily. Proč bychom ještě měli několik krabic s fotkami navíc? Jen se z nějakého důvodu do alb nehodily…