Jako námět pro další kapitolu Eva Kelleymu vymyslí pověst o bílé paní. „Kdysi jsem o ní četla v knížce o českých strašidlech. Za svého života se prý jmenovala Perchta z Rožmberka a kvůli obrovskému trápení, které jí způsoboval manžel, prý po smrti nenašla klid a začala se zjevovat jako duch v sídlech rodu Rožmberků,“ vysvětluje Eva svému věrnému posluchači.
„Tak to abychom ji přišli navštívit, když je to skutečná historická osobnost,“ prohodí Kelley a vytáhne elixír. Jejich cílem je tentokrát zámek Mikulov a rok 1459. Stačí doušek vzácné tekutiny a Kelley i Eva se najednou ocitnou ve studené místnosti, kterou osvětluje jen malá svíčka na stole, u kterého sedí nějaká dáma. „Ehm, mám tu čest s velectěnou paní Perchtou?“ zabručí Kelley a vysekne dámě poklonu. Dáma se otočí a smutně řekne: „To tedy máte, a já už mám asi vidiny, z toho jak jsem tu pořád zavřená. Kde jste se tu vzal vy i to…