Když jsem odpustila nevěru a přijala žádost o ruku, ještě jsem netušila, jaká to byla chyba. Také mě to poučilo pro celý můj budoucí život!
Odjakživa jsem si myslela, že žena vycítí, když je jí muž nevěrný. Jinak tomu nebylo ani u nás doma. Když se Vláďa začal vracet pozdě domů, skrýval telefon a na záchodě trávil podezřele mnoho času, na střevní potíže jsem to opravdu netipovala.
Když usnul, vlezla jsem mu do telefonu. V tu chvíli jsem málem omdlela. I když to člověk čeká, dost připravený na zradu není nikdy. Vždy doufá, že se plete!
Rozchodu jsem se bála
„Vztah už nám nefunguje.“ „Jsi úplně jiná, než je Jana.“ Nebo také: „Chvíle s tebou jsou to nejhezčí, co jsem zažil.“ Jeho zprávy mě zraňovaly…