Jsou vědomosti, které měl ve středověku takřka každý, a my v moderní době je teprve znovu postupně objevujeme. Třeba to, že pohanka je neocenitelným zdrojem zdraví a měla by zcela samozřejmě patřit do našeho jídelníčku.

Ještě někdy ve 13. století jsme my Evropané pohanku vlastně vůbec neznali. Rostla divoce kdesi daleko na himálajských svazích a o jejích blahodárných účincích tak věděli jen obyvatelé Asie. Pak se ale na západ začali hrnout mongolští a tatarští nájezdníci, kteří dobře věděli, že pohanka jim na náročné cestě zajistí výživnou stravu. A protože jsme je tady u nás označovali za pohany, dostala jejich bylina podle toho i své jméno. Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum), připomínající obilniny, byla na našem území v průběhu 16. století dokonce nejrozšířenější potravinou, později její obliba v konkurenci s bramborami, knedlíky či rýží nenápadně klesala. Ale v posledních letech