Dveře zaskřípou v pantech a do potemnělé místnosti vstoupí tři muži. Pobledlá královna Marie Stuartovna jen ztěžka nadzvedne hlavu, aby si vyslechla rozsudek smrti. „Jsem velmi šťastna, že byl Bůh tak laskav a vysvobozuje mě ze vší té trýzně a utrpení rukou mých nepřátel,“ pronese tiše. Pak odpřisáhne, že se neprovinila žádným zločinem, poprosí své sloužící, aby zůstali věrni katolictví a napíše poslední řádky svým nejbližším. Kat už si mezitím brousí sekyru.
V popravčí síni se tísní stovky zvědavých lidí. Mačkají se a naklánějí se jeden přes druhého, aby měli co nejlepší výhled. „Už ji vedou!“ zakřičí kdosi, když se v místnosti objeví samotná Marie Stuartovna (1542–1587). Na pódium vstoupí bez váhání, s hlavou vztyčenou a s odhodlaným výrazem ve tváři. Popravčího, který ji chce svléknout šaty s úsměvem odstrčí, oči si zaváže kapesníčkem vyšívaným zlatou nití a usedne na nízkou…