Byl vážně milý, talentovaný, slušelo mu to a navíc miloval hudbu stejně jako já. Líbil se mi tak moc, že jsem rudla, jen jsem se na něj podívala. Doufala jsem, že je tak zabraný do péče o můj nástroj, že si toho nevšimnul. Nebo jsem možná tajně naopak doufala, že si toho všimne a bude sdílet mé zalíbení? Ať tak či onak, připadala jsem si pošetile. Vždyť mi už odbilo čtyřicet a chovala jsem se jako nějaká puberťačka. Jenže citům se prostě nedá poručit, ať už je vám kolik chce. Když Daniel, jak se mi představil, odvedl svou práci, začal si balit věci. Zdálo se mi, že to schválně protahuje, jako kdyby se k něčemu odhodlával. A taky že ano. Když zapínal popruhy své tašky, zhluboka se nadechl a vyrazil ze sebe:
„Nešla byste ven? Třeba na koncert? Bylo mi s vámi moc hezky a rád bych vás více poznal.“ Marie, 43 let, Olomouc