Když zavoláme směrem ke skalám „Jiří Štědroň“, s největší pravděpodobností nám ozvěna odpoví „princ z Popelky“. A to přesto, že se proslavil zejména jako zpěvák.
Hudbu měl v genech už od narození. Dědeček měl svého času vyhlášenou dechovou kapelu, kterou konkuroval samotnému Kmochovi. Táta Bohuslav válel za klavírem, byl ředitelem hudební školy a později učil na konzervatoři v Kroměříži. Bratranec Miloš je úspěšným hudebním skladatelem a pedagogem. Jenže v životě dospívajícího Jiřího Štědroně se objevilo i období, kdy ho to táhlo do armády. „Byla to taková ta školička, kde chudáčkům desetiletým chlapcům navléknou malé uniformičky,“ upřesňuje svou tehdejší volbu. Už už si představoval, jak si na ramena pyšně přidělává blýskající se vojenské frčky. Když se o svém záměru odejít na vojenskou školu do Moravské Třebové zmínil doma, narazil na zásadní nepochopení. Velmi důrazně mu tenkrát…