Nasadím si paruku a navléknu bavlněné punčochy. Zbývá už jen rádiovka a trádá na poštu pro důchod. Jiné řešení nevidím.
Možná to jde zařídit jinak a možná mi jen na té mojí poště dělají nějaké schválnosti. Správného řešení jsem nebyla schopná se dobrat. A to jsem pátrala jako o život! I rad od všech známých, příbuzných i sousedů jsem vyslechla nepočítaně. Nic nepomohlo a za přepážkou byli neoblomní.
Problém za problémem
„Důchod vám nevydáme! Ať si ho nechá vaše maminka posílat na účet! Co na tom nechápete?!“ kroutili nad mojí neschopností hlavou všichni pracovníci svorně. Jenže jak si má nechávat téměř stoletá nehybná paní něco posílat někam, když ten účet nemá zřízený?
Když žádné její konto neexistuje? Bylo to vlastně to samé, jako s tím důchodem. Nemohla prostě někam zajít a něco podepsat. Nemohla, protože byla upoutaná na lůžku a měla co dělat, aby se sama otočila!