Začněme tak trochu pohádkově. Byl jednou jeden brněnský hudebník, dirigent a skladatel. Jmenoval se Ladislav Kozderka. A měl tři dcery. Nejstarší Alenu, prostřední Blanku a nejmladší Ladislavu. A jak už to tak v pohádkách bývá, nejvíce ho to táhlo k nejmladší Laděnce. A to proto, že odmalička bylo znát, že má zlato v hrdle.
Z baletky brzy
vyrostla
Rodinná pověst říká, že dlouho to vypadalo, že by mohla vyjít předpověď babičky, která toužila po tom, aby její vnučka pobíhala drobnými baletními krůčky po divadelních prknech. Jenže Laďka začala růst a brzy bylo jasné, že by se spíš hodila do vrhačské sekce atletického oddílu. Na kráse jí to však ani v nejmenším neubralo. A tak se kolem ní ještě v době, kdy byla hodně „pod zákonem“, srocovali kluci všeho věku. Když v patnácti ukecala svého jinak velmi akurátního otce, aby jí dovolil zasnoubení se stejně starým ctitelem Jiřím, došlo všem, že…