V jeden moment mi došlo, že pokud si nezačnu plnit své sny, přestane můj život dávat smysl. Potřebovala jsem změnu a systematicky si za ní šla.
Manžel byl vždy chlap zdravý jako řípa. S tím, že by se mu mohlo něco stát, jsem ani v tom nejčernějším snu nepočítala. A pak se to stalo… Ráno odešel do práce a odpoledne mi volali z nemocnice. „Přijeďte si pro věci. Váš muž zemřel!“ Infarkt a konec. Napřed to byl šok. Následovalo absolutní zoufalství, nakonec snaha se s tím nějak vyrovnat. Zařídila jsem pohřeb, vyřídila dědictví a začala víc pomáhat dětem s vnoučaty, abych se také trochu potěšila a byla aspoň trochu potřebná. Jak vnoučata rostla, stála však o babičku méně a méně. Byla jsem ještě relativně mladá a neuměla si představit, že by to takhle mělo všechno skončit.