Obávanému nepříteli nesmí padnout do ruky nic užitečného. Nesmí sebrat zbraně ani jídlo, průmysl ani zemědělská stavení mu nesmí poskytnout jediný benefit. V ideálním případě mu nezbude ani jediná schůdná cesta a silnice k dalšímu postupu. Až dorazí, neuvidí nic než prach a bídu. Nezůstane před ním kámen na kameni.
Převážně ústupová strategie s názvem taktika spálené země má dlouhou historii. Ačkoli jde primárně o strategii obrannou, z celkového hlediska může naopak jít o vychytralý postup, který se rázem přetvoří ve zběsilou válku útočnou. Přesně takový obrázek se zřejmě rýsoval i v hlavě sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina (1878–1953) v roce 1941. O taktice ale hovořil mnohem uhlazeněji. „Je třeba dopravovat do zázemí všechna železniční vozidla, nenechávat nepříteli ani jednu lokomotivu, ani jeden vagon, neponechávat nepříteli ani kilogram obilí, ani litr benzinu.…