Na nemocničním pokoji leží mladá žena. Je čerstvě po transplantaci umělé průdušnice, která jí měla změnit život. Zachránit ji. Jenže něco je špatně. Cítí se ještě hůře než před ní. Jako kdyby ji něco dusilo a zabíjelo zevnitř. A bohužel je to pravda.
Pokrok vyžaduje oběti. Jenže co všechno jsme ochotni pro něj obětovat? Kde je hranice, za kterou už nejsme ochotni zajít? A je to pro nás důležitější než zmařené lidské životy? Švédský doktor s italskými kořeny Paolo Macchiarini (*1958), který se pokouší o revoluční transplantace syntetických průdušnic v tom má jasno. „První transplantace jater nebo ledvin, první transplantace srdce… Skončily dobře? Ne. Myslím, že tohle je budoucnost. U dalších pacientů to bude lepší,“ tvrdí sebevědomě. Ignoruje hromady obětí, jež za sebou na své honbě za nejistým pokrokem a slávou zanechává. Pro některé je génius. Ale pro druhé pouhý podvodník, lhář a…