Skupina zaprášených dětí se plahočí pouští. Nikde na dohled není ani živáčka. Už nemají ani kapku vody. Jsou vyčerpaní. Zastavení ale nepřipadá v úvahu. Vedoucí jim to nedovolí. A kdo neuposlechne, toho stihne tvrdý trest hodný inkvizitora.

V USA jsou 80. léta minulého století ve znamení změny. Ekonomická situace se zlepšuje a stejně tak podmínky k žití. Lidé více nakupují, cestují a touží po zábavě. Kina jsou narvaná k prasknutí, televizní kanály představují jeden nový pořad za druhým. Mládež tak vyrůstá v době rozkvětu, kdy už se nemusí tolik bát světa. Jenže podle bývalého námořního seržanta Steva Cartisana (*1955) je to špatně. Teenageři by se měli bát. Měli by žít ve strachu z následků svých činů. Nelíbí se mu, že jsou čím dál drzejší, holdují alkoholu i drogám a odmlouvají svým rodičům. Stoupá také počet trestných činů spáchaných mladistvými. Tak najde řešení. „Bojem, zkouškami a