Jak jsem zápisníkem listovala, vypadla na mě jízdenka do Drážďan na následující víkend. Bylo to jako znamení. Náhle jsem měla konkrétní datum a čas, kdy bych se mohla s oním neznámým potkat a zápisník a jízdenku mu vrátit. Asi to bude znít zvláštně, když jsem si ho prohlédla jen zběžně a vůbec nic o něm nevěděla, ale ty jeho výpisky mě natolik oslovily, že jsem zatoužila ho více poznat. A tak jsem se skutečně další den vypravila na Hlavní nádraží vyhlížet ho na nástupiště. Měla jsem štěstí, že byl dostatečně vysoký, abych si jej mohla všimnout i v davu. A další výhrou bylo, že byl sám.
Markéta, 34 let, Středočeský kraj