Šťastní lidé měli za socialismu přístup k tvrdé zahraniční měně, ať už ji vydělali na Západě, nebo jim je zaslali příbuzní „odtamtud“. Aby je chamtivý stát mohl bez výčitek svědomí zkasírovat, směnil jim valutu za bony, jimiž se v prodejnách Tuzex platilo luxusní, jinde nedostupné zboží. Například džíny, bavlněná trička, vody po holení či kvalitní žiletky. Navštívit alespoň jednou v životě Tuzex, bylo snem mnohých z nás. Ti méně šťastní si pak opatřovali bony u veksláků. Jednalo se o sortu pouličních směnárníků, nad jejichž aktivitami poškozujícími socialistické státní zřízení mhouřili příslušníci Veřejné bezpečnosti oči. Nezřídka se za to strážcům socialistické zákonnosti dostávalo ze strany veksláků vedle finanční odměny rovněž zajímavých informací.
Více se dočtete v časopisu Guru 12/2014