Patřil k největším hvězdám české dabingové školy. K nejvyhlášenějším hereckým lovcům pohledných žen. Ale taky k nejpronásledovanějším nepřátelům režimu. Václav Voska nebyl nikomu lhostejný.

 

Narodil se o týden dřív než Československá republika. Jeho táta byl oblíbeným a váženým gymnaziálním profesorem matematiky a přírodopisu. Ale jak už to tak bývá, Václava Vratislava Vosku to spíš táhlo jinam. Vystudoval hru na klavír v soukromé hudební škole Edvarda Šafránka a postupně si vyzkoušel loutkové divadlo, operu. A samozřejmě i činohru ve školním dramatickém kroužku. Jenže přišla maturita a po ní Václav Voska otočil pomyslným kormidlem osudu zase o pár stupňů jiným směrem. Vydal se biflovat paragrafy na právnickou fakultu v Praze. Po pěti semestrech však musel své studium přerušit. Postarali se o to nacisté, když uzavřeli české vysoké školy. Rozhodli tak mimo jiné o tom, že se narodila