Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu mámou. O to větší radost jsem měla, když se mi narodila dcera. Jenže moje štěstí trvalo jen krátce. Myslela jsem, že mě už nic pěkného nepotká. Pak se ale objevila Markétka…
Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala své vytoužené novorozeňátko. Bylo tak krásné, nevinné a spokojeně leželo v mé náruči. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždy snili a v co jsme už ani nedoufali – vlastní dítě. Dávali jsme jí tolik lásky, kolik jsme jen mohli, a vážili si každé minuty s ní. Byla naším velkým štěstím, chránili jsme ji, jak nejvíce dokážou rodiče své dítě chránit. Jednoho dne se nám však zhroutil celý svět před očima. V nemocnici při vyšetření zjistili naší malé dcerušce nádor. Naše rodina zažila otřes, jaký si nedokáže nikdo…