Polknout svou hrdost a jít se mu omluvit nebylo snadné, ale považovala jsem to za jediné správné. Bála jsem se, že si můj moment pokory řádně vychutná, ale příjemně mě překvapil. Vůbec mi to nedal sežrat, jen poděkoval a šel si dál po své práci. Tím u mě značně stoupl v ceně. Vlastně jsem ho vůbec začala vidět jinýma očima. Už ne jako starého mrzouta, ale jako muže, kterému bylo moc ublíženo, a on jen kope kolem sebe, protože se příliš uzavřel do sebe. Rozhodla jsem se, že budeme přáteli. Dnes se tomu musím smát, ale prostě jsem cítila, že máme mnoho společného a mohli bychom si rozumět. Nebudu lhát, nebylo snadné prolomit tu jeho obrannou slupku. Ale jakmile se mi to podařilo, zjistila jsem, že si nejen skvěle rozumíme, ale vlastně se sami sobě i vzájemně dost líbíme a přitahujeme, a že chceme víc, než jen přátelství.
Magda, 48 let, Středočeský kraj