Netrpělivé bušení na dveře nevěstilo nic dobrého. Čekala jsem svoji milovanou vnučku, která u mě měla strávit hezkých pár dní dovolené. Těšila jsem se. Bydlela jsem skoro na samotě a přítomnost nějaké další osoby byla pro mě vítaným rozptýlením.
Vnučka ale nebyla jen tak nějaká osoba. Měla jsem ji nejraději ze všech lidí na světě. Byla to veselá a milá dívka, která do mého poklidného a občas i trochu nudného života vnesla trochu vzruchu a zábavy. Ona si totiž uměla udělat zábavu úplně ze všeho. I z obyčejných a pro jiné lidi nepříjemných činností. Třeba když měla oloupat brambory.