Naše láska začala na pouti a málem tam také skončila. Nebýt mého dědy, nakonec by mi zbyla jen ta růže a oči pro pláč…
Vždycky, když na návsi rozkvétaly stromy, jejichž jméno jsem nikdy nezjistila, přijela pouť. Stromy kvetly červenými kvítky. Dnes už tam dávno nejsou, nahradily je túje. Ale já je tam pokaždé vidím, obsypané květy. Blízký kostelík byl žalostně oprýskaný. Nový, růžový kabátek dostal až daleko později. A hospoda, která se zrcadlí v řece, je oprýskaná pořád. Střídají se tu majitelé a žádnému se nedaří. Tehdy jsem byla sotva zletilá. Přijel ten menší řetízkový kolotoč, dvoje houpačky, střelnice, kolotoč pro nejmenší. Den nato se objevil naštěstí i velký „řetízák“ a stánek, odkud voněl turecký med, perníčky, lékořice, cukrová vata a mandle v cukru. Z reproduktorů zpíval Michal David, mezi maringotkami byly natažené šňůry na prádlo, psi štěkali, opilci zpívali a já jsem…