Jako většina žen, i já jsem toužila po tom, že se jednoho dne vdám. Přítel měl však na svatbu jiný názor.
S Jirkou jsem chodila už celých osm let. Ve všem jsme si naprosto skvěle rozuměli a nemohli jsme bez sebe být. Po pár letech jsme se sestěhovali a vše se zdálo být takřka ideální. Jenže čas plynul, já začala chtít něco víc, a zdálo se, že Jirka nikoliv.
Vyčkávala jsem
Když jsem začala mluvit o svatbě, Jirka reagoval úsečně a s nezájmem. Naši kamarádi už byli buďto v manželstvích, nebo svatby připravovali, ale my stále nic.
Říkala jsem si, že ho nebudu do ničeho tlačit, a na otázky našich známých, kdy bude svatba, jsem trpělivě odpovídala, že jsme o tom ještě nepřemýšleli nebo že svatba pro nás zatím není zásadní…