Ne že bych byla bez názoru, ale vždycky si nechám poradit. Mám totiž kamarádku Marcelu, která jakoby žila můj život. Vždycky uhádne, co potřebuji.
Už ve škole, když jsme si poprvé sedly do lavice, jsme hned věděly, že k sobě patříme. Já byla lepší v matematice, Marcelce šel zase bravurně sloh a vyprávění.
Docela nám to klapalo, byly jsme sehraný tým. Ale rozuměly jsme si i po škole. Jako dvojčata. Marcela by stihla životy nás obou.
Nic mi nevnucuje, jen mi napovídá, skoro jako ve škole. Můžu se na ni ve všem spolehnout…