„Celý život jsem bývala velmi aktivní. Lenošení se mi protivilo a nudu jsem nikdy neznala,“ píše Jana. Po smrti jejího manžela se všechno rázem změnilo.
Najednou neměla nikoho a byla čím dál tím osamělejší. „Nakonec jsem se svěřila sestřičce u svého obvodního lékaře. Poradila mi, ať k sobě vezmu podnájemníka. barák mám přece dost velký a nebudu tak sama.“ Jana se začala rozhlížet po možných nájemnících. Nakonec se všechno odehrálo jinak než si představovala, ale je spokojená.