Nezkoušela jsem žádná kouzla. Jen jsem se jí zadívala do očí a předpověděla budoucnost. To jí stačilo, aby nechala vnučku na pokoji.
Pravidelná vycházka s vnučkou Nikolkou se nepovedla. Místo nadšeného štěbetání a vyprávění, co se v její dosud milované škole událo, jsem si vyslechla sáhodlouhou litanii, která mi vehnala do očí slzy lítosti. To, když mi vnučka sdělila, co musí všechno od třídní učitelky snášet.
Zažívala těžké časy
Nikolka chodila do třetí třídy a byla to taková malá treperenda. O všechno měla zájem, všechno komentovala, všeho si všimla. I třeba toho, že její spolužačka na tom není dobře…
„Nenosí svačiny a je dost chatrně oblečená,“ líčila a hned zjišťovala, jak by mohla té holčičce pomoct, aniž by ji nějak urazila. Poradila jsem jí, aby se domluvila s paní učitelkou. To jsem tomu ale dala! Ale kdo to mohl tušit?