Dlouho se věřilo, že největším iniciátorem honů na čarodějnice byla inkvizice. V posledních letech ale historikové zjišťují, že obvinění z čarodějnictví přicházelo daleko častěji „zezdola“, od obyčejných lidí. Udavačů, závistivců, ale i obyčejných vystrašených zbabělců. Proč vůbec k čarodějnickým procesům docházelo? Byly tyto ženy skutečně ve spolčení s ďáblem? A kolik jich bylo doopravdy upáleno?
Čarodějnické procesy probíhaly neuvěřitelně dlouho – od 15. do 18. století – prováděly je katolické i protestantské vrchnosti. Kořeny těchto honů ale sahají až do antických a starogermánských představ o zlých démonech. Proti čarodějnickým praktikám se staví i židovská Tóra, z níž pochází známá zásada používaná během procesů: „Čarodějnici nenecháš naživu býti.“