Martina byla moje kamarádka již od mého prvního zaměstnání. Prožily jsme tak spolu kus života, kdy jsme si byly oporou v běžných rodinných starostech. Jak už to ale bývá, i naše cesty se na čas rozešly.
Když jsem skoro před čtyřiceti lety nastoupila do své první firmy, Martina tam už nějaký čas pracovala. Byla na pozici zástupkyně vedoucího. Jako jediná ze zaměstnanců měla vystudovanou vysokou školu a po odchodu šéfa do důchodu, což proběhlo zhruba po dvou letech, se stala jeho nástupkyní.
Padly jsme si do oka
I když to byla moje nadřízená, hned jsme se spřátelily. Jsme téměř stejně staré, obě jsme tenkrát byly vdané a měly každá dva puberťáky zhruba ve stejném věku. Ostatní kolegové byli buď muži, nebo příliš mladé i starší ženy, se kterými jsme ani jedna neměly mnoho společného…