Ten si tě nevezme, říkaly holky a výsměšně se usmívaly. V duchu jsem s nimi souhlasila. I já jsem si myslela, že jsem pro Adama jen pouhá epizoda.
Seznámili jsme se v průvodu na Prvního máje. Bylo mi šestnáct let. S kamarádkami jsme pokřikovaly různé hlášky, připadaly jsme si vtipné, a ten dlouhán, co kráčel asi o tři řady před námi, se v jednom kuse ohlížel.
Nejspíš si říkal, co jsme to za husy a že s námi ta puberta mydlí víc, než bývá obvyklé. Když se průvod poté pomalu rozcházel, zjevil se u mě a pozval mě na zmrzlinu.
Na svého společníka jsem koukala jako na svatý obrázek. Byl starší, chodil už na vysokou. K mému úžasu mě pozval na rande…