Bylo mi čtyřicet pět let, když jsem se rozvedla. Ocitla jsem se najednou na životní křižovatce a chtěla jsem si užívat.
Jaké to je, když se na prahu zralosti ocitnete sama? Nic příjemného. S manželem jsme spolu byli dvacet let, ale přestali jsme si rozumět. Na ničem jsme se neshodli, on navíc začal pít.
Naštěstí ke mně nebyl fyzicky hrubý, ale domluva s ním byla těžká. Nic nechtěl řešit a já jsem se začala bát, že budu mít konec života zničený, protože nebudeme dělat to, co nás oba baví.
Proto jsem požádala o rozvod a můj muž, i když byl zpočátku proti, nakonec souhlasil. Po podepsání rozvodových papírů jsem najednou byla sama. Naše dcera byla už dospělá a měla svůj život. Bydlela se svým přítelem v nedalekém městě…