„S přítelem Matějem jsme se vydali cestičkou, kterou jsme neznali. Dovedla nás k opuštěnému polskému hřbitovu,“ píše Jana.
„Místo působilo strašidelně – viděli jsme polorozpadlé hroby, pokřivené křížky, časem ohlodané sošky andílků. Chtěla jsem se otočit a jít rychle pryč, ale Matěj byl velmi zvědavý a odvážný. Prý, když už tam jsme, měli bychom si to místo prohlédnout…“