Na dívčích zádech naskakují narudlé pruhy. Mladý světlovlasý muž drží v ruce bičík a se vzrušeným výrazem ve tváři zasazuje jeden úder za druhým. Když se bití dostatečně nabaží, vytáhne malou křišťálovou krabičku lemovanou zlatem. Uvnitř jsou anýzové bonbony. „Vezmi si,“ pobídne markýz de Sade zbičované děvče.
Člověk už musí dosáhnout hodně velké proslulosti, aby se z jeho jména vytvořil zcela nový, všeobecně známý a používaný výraz. Typickým příkladem je francouzský spisovatel Donatien-Alphonse-François, markýz de Sade (1740–1814), od nějž je odvozeno slovo sadismus. Tento termín zavede koncem 19. století německý psychiatr Richard von Krafft-Ebing (1840–1902) coby označení jedné ze sexuálních úchylek. „U sadismu je vzrušení dosahováno dominancí, totální kontrolou objektu. Sadista je vzrušován fyzickým a duševním utrpením oběti a pocitem, že oběť je plně v jeho moci,“ vysvětluje český…