Chuť na hořké v nás spouští jeden z nejstarších ochranných reflexů. V přírodě totiž hořkost často signalizovala jedovaté látky v rostlinách. Mozek se proto během evoluce naučil, že hořké rovná se potenciálně nebezpečné. I dnes, v době laboratorně testovaných potravin, tento mechanismus funguje téměř automaticky. U většiny lidí vyvolává hořká chuť instinktivní odpor, někdy dokonce dávivý reflex. Nejde o rozmar, ale o hluboce zakořeněnou biologickou pojistku.
Zhruba třetina populace však určitou formu hořkosti vnímá výrazně slabě, nebo ji dokonce téměř necítí. Neznamená to, že by tito lidé měli „otupělé“ smysly. Naopak. Jejich chuťový aparát je jednoduše geneticky nastaven jinak. Rozdíly vznikají především v počtu a citlivosti receptorů, které v ústech reagují na hořké látky. Tyto receptory se vyvíjely po tisíce let jako ochrana před jedovatými rostlinami, ale u každého člověka fungují s…