Planými ostružinami či malinami si člověk svůj jídelníček s nemalou chutí zpestřoval už v době, kdy ještě s kyjem v ruce honil mamuty. Do venkovských zahrádek však v našich končinách pronikly relativně pozdě, historické prameny o cíleném pěstování malin hovoří až v 17. století. Přitom jak maliny, tak ostružiny jsou na pěstování relativně nenáročné, a navíc se jedná o až překvapivě prospěšné plodiny.
Původním domovem maliníku i ostružiníku jsou hluboké euroasijské lesy. Zdejší hvozdy byly a dodnes jsou na maliník i ostružiník bohaté, ale třeba starým Řekům nebo Římanům, což byli na výsost slušní botanici, za příliš zmínek v jejich přírodovědných či medicínských zápisech nestály. Jejich škoda, protože oba keře plodí nejen chuťově výborné, ale i zdravé plody.