Když výpravčí v Bratislavě prochází vagon po vagonu, aby se ujistil, že nikdo z cestujících nezůstal v kupé, místo spících pasažérů objeví osamocený kufr převázaný provazem. Pokrčí rameny a zavazadla se chopí. Překvapí jej, jak je těžké. Skoro jako by v něm někdo převážel mrtvolu, pomyslí si.
Je 2. září roku 1933. Opuštěný kožený kufr je nápadný svými rozměry i pečlivostí, s jakou jej kdosi převázal lanem. Když jej nic netušící muž donese do kanceláře ztrát a nálezů, rozhodne se, že se podívá dovnitř. Kdoví, třeba najde něco, podle čeho by mohl zjistit, komu ztracené zavazadlo patří a kam by mu jej bylo možné zaslat. Když přeřízne provaz a odklopí víko, vykřikne, s hrůzou uskočí a převrhne židli. Poté zvedne zrak a odváží se znovu podívat, jestli se mu to celé jen nezdálo. Bohužel, mrtvá ženská hlava čnící mezi odříznutýma nohama, na něj slepě zírá z kufru i nadále.