Já měl odmalička silný dojem, že je třeba učit se od těch, kteří něco umějí, a to byli samozřejmě starší lidé. A měl jsem v životě štěstí na několik lidí, kteří mě rychle naučili něco, do čeho bych sám obtížně a dlouho pronikal. Ne že by mě přímo učili, spíše mi vysvětlili „kudy ne“ než „kudy ano“. To „kudy ano“ si člověk musí najít sám, ale kolikrát zabloudíme a takový guru poradí člověku, aby do těch slepých uliček neinvestoval energii a čas. A ten, komu se říkalo Kožíšek, mě poučil o spletitých tajemstvích kolem her.
O několik let později jsem měl dalšího guru ve spisovateli Rogeru Longriggovi, autorovi vynikající práce o dějinách dostihů. Já tu práci četl a napsal jsem mu, že by se měl podívat také za železnou oponu, kde se běhá Velká pardubická steeplechase, a kde na zámku ve Slatiňanech máme velikou hipologickou knihovnu shromážděnou hrabětem Kinským. Jeho to zaujalo a přijel…