Opatrně mě posadil na židli vedle sebe a ptal se mě, zda mě něco bolí, a zda jsem v pořádku. Jenomže já nemohla mluvit. Při pohledu na něj mi došla slova. Byl tak přitažlivý, že mi úplně spadla brada. Když jsem jej konečně neviděla z podhledu, ale zpříma, už mi nepřišel jako obr, ale jako atlet. Jeho postava byla krásně vypracovaná a souměrná a jeho obličej měl velmi přitažlivé ostře řezané rysy. Tak strašně se mi líbil, že jsem okamžitě upadla do rozpaků a zrudla jako pivoňka. Jenže on si, chudák, myslel, že je to výsledek šoku a mého úrazu a málem už mi volal záchranku. Byl tak dojemně starostlivý.